Textiláci minulých staletí

Petr Andrle

Textilní průmysl a navazující drobné podnikání byl v minulých stoletích významnou hybnou silou rozvoje Bruntálska, Krnovska, Šternberska a Opavska. Drobné podnikání, včetně textilního, má v oblasti Nízkého Jeseníku dlouholetou neopomenutelnou tradici, související s rozvojem venkovské oblasti, protože zde nebyla nikdy velká města. Vypráví se, že když horníci poslední den vyfárali na povrch a rozhlédli se krásnou krajinou, oseli ji lnem, doplnili pastvinami a fortel převzatý od podzemních skřítků využili k podnikání. Stali se tkalci, hutníky, zemědělci, továrníky a především obchodníky neboli po vyčerpání technologicky dosažitelného bohatství hlubin docházelo v celé oblasti Nízkého Jeseníku k rozvoji pastevectví, zemědělství a pěstování průmyslových plodin a jejich zpracování.

Koncem 18. století se ve Slezsku a na severu Moravy rozvíjelo značnou měrou tkalcovství, pěstování lnu a ostatní přidružené činnosti. Zejména proto, že od roku 1773 se mu mohli věnovat všichni obyvatelé bez ohledu na cechovní omezení. V tomto období nastal rozmach výrobních forem soustředěných manufaktur. Mezi významná centra rozvoje textilního průmyslu patřil Šternberk, Bruntál, Krnov, Moravský Beroun, Dvorce, Budišov nad Budišovkou, Horní Benešov a Opava.

V roce 1872 byla ukončena výstavba Moravskoslezské ústřední dráhy z Olomouce do Krnova a Opavy. Kudy jezdil vlak, tudy kráčela i prosperita. Hospodářský rozvoj lokalit při železnici byl prudce urychlen (např. Moravský Beroun). Železnice byla v době koňských povozů, jako velice pokroková, silně podporována podnikateli i samotnými obcemi, znamenala impuls pro další rozvoj průmyslu. Železnici využívaly velké textilky, pivovar, pily, hamry a další podnikatelé, jejichž výrobky se z jinak obtížně dostupných míst levně a rychle dostaly na nové trhy v celém Rakousku-Uhersku. Dodnes platí, že moderní a rychlé dopravní spojení umožňuje snazší rozvoj podnikání.

Textilní podnikatelé z Krnova, Vrbna pod Pradědem, Bruntálu, Dvorců, Moravského Berouna, Budišova nad Budišovkou, Šternberka, Šumperka a dalších městeček byli známí na trzích v Haliči, ve Vídni, v Itálii a dokonce i v Manchestru. Továrník Hansel z Moravského Berouna založil filiálky dnešního Granitolu v Maďarsku, Německu, v Petrohradě a v Anglii. Franz Kolb zaplavil svými hracími skříňkami Rusko, Evropu a Jižní Ameriku. Johann Plischke získal zlaté medaile na výstavách v Mnichově, Londýně a Paříži. Jeho textilka ve Starém Městě dodávala výhradně na americký trh. Franz Heinz z Bruntálu dodával damašek a cvilín do celé Evropy a výhradně i na americký trh. Karel Polzer ze Dvorců byl dvorním dodavatelem břidlice ze Dvorců. Je jí pokryt vídeňský Schönbrunn i maďarský parlament. Antonín Luft, starosta Bruntálu, byl výsadním dodavatelem technologií pro cukrovary a pivovary. Tito lidé žili v místech našeho dnešního žití a zanechali stopy, které nazýváme geniem loci. Nejde o nic jiného, než ho probudit.

Na rozdíl od šlechty, která se více zajímala o hutnictví a důlní podnikání, do rozvoje textilního průmyslu vstupuje převážně měšťanský kapitál. A samozřejmě také um místních podnikatelů. Dovolíme si vám připomenout jen některá jména těch, kteří se zasloužili o rozvoj podnikání na Bruntálsku v 19. století. Mnohá jména zakryl již prach zapomnění a člověku by se zdálo, že není nutné je oživovat. Ale je to nutné, chceme-li dobře žít. 

V 19. století začala v Bruntále podnikat rodina Marburgů. Gustav Marburg založil v roce 1878 textilní továrnu a roku 1892 jako první v oblasti zprovoznil strojní tkalcovnu. V roce 1913 zaměstnávala firma Gustav Marburg & Söhne 1 400 pracovníků na 450 tkalcovských stavech. Byla to polovina výrobních kapacit textilek Bruntálu. Bruntálsko bylo v té době centrem malých firem, obchodujících a kooperujících s Evropou, Asií i Amerikou. Vyrábělo zde 40 malých a středních továren.

FERSTER EDUARD (1811-1877) – významný krnovský průmyslník v textilním průmyslu. Ve svém tkalcovském závodě zavedl listový stroj k výrobě vzorovaných tkanin, jimiž krnovští textiláci úspěšně ovládli trhy v alpských zemích. Má značnou zásluhu o napojení Krnova na železniční síť.

HANSEL MORITZ (1828-1902) rodák z Moravského Berouna, zakladatel dnešní akciové společnosti GRANITOL. Z malého tkalcovského podniku vybudoval strojní tkalcovnu, později využíval poznatků chemie k výrobě umělých kůží a nepromokavých pláten. Založil v Moravském Berouně místní nemocnici a byl několik volebních období i starostou města.

KURZWELL Friedrich ( 1840-1912) bruntálský průmyslník, který studoval chemii na vídeňské polytechnice, v roce 1877 převzal rodinnou firmu v Bruntále – obchody se smíšeným zbožím, továrny na rosolku, likéry a barvy. V letech 1887/88 starostou v Bruntále, byl také známým podporovatelem hasičských a tělovýchovných spolků a organizátorem místních peněžních a úvěrních ústavů.

V Miloticích nad Opavou provozoval Friedrich KURZWELL známé barvírny bavlněné a vlněné příze. Milotickou továrnu na barvy a laky provozoval v letech dále Ludwig Marx. Zajímavostí je, že ve sklepní peci se prováděla výroba vypalovacích laků (smaltů). V průběhu druhé světové války zde byly smaltovány německé vojenské přilby. Továrna měla desítky zaměstnanců a většinou bydleli v přilehlých obytných prostorách.

PLISCHKE JOHANN PEREGRIN ( 1810-1892) – syn chudého ručního tkalce z Andělské Hory vstoupil do podnikání tím, že o nedělích prodával na bruntálském náměstí kyselku. V roce 1838 založil v Bruntále malou ruční tkalcovnu na hladká plátna a damašek. V roce 1867 vytvořil se svými syny firmu „ Johann Plischke und Söhne“, která svými tkalcovskými výrobky zdatně konkurovala na trzích v Brně, ve Vídni, v Pešti a v Praze. Významných ocenění se těmto výrobků dostalo na světových výstavách v Mnichově, v Londýně a v Paříži. V roce 1872 založil stojní tkalcovnu ve Starém Městě u Bruntálu, která dodávala zboží výhradně na americký kontinent.

PLISCHKE ALOIS (1868 -1935) – syn Johanna P., velmi vzdělaný a zkušený bruntálský podnikatel, v roce 1905 se oženil s dcerou majitele karlovarského hotelu Pupp. Společník textilních továren v Bruntále, v Nových Heřmínovech a ve Vídni. V letech 1897 – 1922 byl v Bruntále členem městského zastupitelstva, od roku 1919 do roku 1922 starostou Bruntálu, zasloužil se o hospodářský rozkvět města.

TLACH VINZENZ (1773-1837) – významný podnikatel, který založil se svými společníky v roce 1821 v Ondřejovicích válcovnu. Těžili železnou rudu v Rejvízu, v Horním Benešově a v Malé Morávce. Vyráběli zinkový plech jako střešní krytinu, který vyváželi do Londýna, Berlína, Athén, Paříže, Amsterodamu a jiných světových metropolí. V roce 1836 založili měděný hamr v Albrechticích.

LUFT ANTONÍN – významný bruntálský podnikatel a veřejný činitel. Majitel strojní továrny na výrobu technologických zařízení pro cukrovary  a pivovary (výsadní právo výroby z roku 1851). Tato jeho továrna v Mezině patřila nejen mezi úspěšné průmyslové podniky, i on sám byl velice aktivním mecenášem a podporovatelem nejrůznějších činností ve městě. Byl poslancem Zemského sněmu a v letech 1864-1876 starostou Bruntálu.

HEINZ FRANZ ( 1812 Bruntál – 1886 Bruntál) – čestný občan města Bruntálu (1878), v roce 1930 mu byl v Bruntále odhalen pomník od sochaře Josefa Obetha. Franz Heinz byl významným bruntálským podnikatelem – zavedl do svých textilek strojní pohon. Dodával textilní zboží (cvilink a damašek) do celé Evropy a do Spojených států. Byl poslancem Zemského sněmu, členem Slezské obchodní komory v Opavě a třicet let obecním radním v Bruntále. Proslul jako podporovatel (mecenáš) místního školství a charitativních organizací.

BERL ERNST (1877 Bruntál – 1946 Pittsburgh USA) – vynikající chemik evropského formátu, původem z významné bruntálské podnikatelské rodiny Berlů. Do roku 1933 přednášel na Vysoké škole technické v Darmstadtu, kde je dnes umístěn Institut Ernsta Berla (makromolekulární chemie). V roce 1933 emigroval před nacismem do USA a patřil k předním profesorům Carnegie Institute of Technology in Pittsburgh. Zde také 16. února 1946 umírá.

OLBRICH WENZEL FRANZ (1846 Zlatý Potok u Králík- 1930 Bruntál) – dlouholetý starosta města Bruntál ( 1901-1919), členem zastupitelstva byl již od roku 1879. V období jeho starostování byla postavena nemocnice, obecná i měšťanská škola, gymnázium, jatka, hasičská zbrojnice, budovány nové komunikace, kanalizace a instalováno elektrické vedení. Sám byl úspěšným podnikatelem v textilu (Bruntál a Nové Heřmínovy). V roce 1906 jmenován čestným občanem města, později byla jeho jménem pojmenována dnešní třída dr. Beneše.