Exkurze těžba
Opět přeplněný autobus, bohužel organizátoři z kapacitních důvodů nemohou na exkurzi přihlašovat další zájemce. Unikátnost realizovaných exkurzí budí obrovský zájem mezi veřejností. Je tak výtečně plněn propagační a motivační účel projektu.
Exkurze s názvem „Po stopách dobývání a těžby“ si svůj název nevybrala náhodně. Účastníci exkurze kráčeli opravdu po stopách důlní a těžební činnosti, po místech, kde již těžba ustala a lokality zasažené lidskou činností se nenápadně vrací do krajiny jako pomalu mizející stopy. V souvislosti s pozůstatky těžební činnosti se dnes často užívají termíny ekologická zátěž nebo brownfield, ale těm, kdo navštívili přírodní památky Razovské tufity nebo Lávový proud u Meziny, toto označení nesedí. Ano, člověk zde po staletí výrazně zasahoval do krajiny ve snaze zužitkovat produkty sopečné činnosti, ale dělo se tak v měřítku, které dává krajině šanci se zotavit. Ba co více, biotopy vytvořené lidskou těžební činností se staly místem s výskytem vzácných druhů fauny a flory, příjemným místem odpočinku a díky stopám dávné činnosti našich předků, také místem k zamyšlení a poučení. Dopoledním programem nás po stopách sopečné činnosti prováděli členové Klubu Za starý Bruntál.
Naší pozornosti neunikla ani další technická zajímavost – dochovaná a zakonzervovaná vápenka v Razové, která patří k ojedinělým zachovalým dokladům lidské činnosti. Šachtovitá pec na pálení vápence, tzv. malá selská vápenná pec je zřejmě v naší republice raritou, protože účelové stavby tohoto typu byly částo po skončení činnosti zbourány.
Historie dolování v Horním Benešově je také uzavřená kapitola. Staletý vývoj technologií pro těžbu rud zde zanechal mnohá negativa. Na propady a nestabilitu podloží zde v minulosti doplatila i uzavřená železniční trať z Horního Benešova do Opavy. Zůstaly jen některé z bývalých železničních budov. Je příznačné, že na jedné z nich jsme nalezli zajímavý stavební materiál – tufitové kvádry těžené v Razové.
Odpolední program byl zasvěcen břidlici a jejímu dobývání a zpracování. V Budišově nad Budišovkou nás přivítal jeden ze zakladatelů Muzea břidlice a Břidlicové stezky Lumír Moučka. V jeho podání není břidlice jen šedočerný kámen, ale spíše kus svébytného vesmíru nebo rovnou „Centrem břidlice“. Muzeum břidlice i Břidlicová stezka jsou počiny ukazující, jak systematicky shromažďovat vědecké a populárně naučné informace a dále je poutavou formou předávat veřejnosti, návštěvníkům. Vytvoření unikátní turistické atraktivity spojené tematicky s historií těžby a zpracováním břidlice je důležitým prvkem podpory cestovního ruchu v regionu a způsobem zachovat a zužitkovat stopy industriálního dědictví regionu. Ekologická zátěž z těžby se zde časem proměňuje v jedinečný přírodní skanzen. Průvodcem po tomto skanzenu je Břidlicová stezka.
