Kružberská přehrada

Petr Chroust

 

Vodní nádrž Kružberk byla vybudována na řece Moravici v letech 1948–1955. Důvody vzniku nádrže nebyly dlouho zcela jasné a často se měnily. Původní záměr převážně energetického využití průtoků Moravice byl doprovázen úvahami o ochraně před povodněmi. Potřeba nadlepšení průtoků pro zásobení ostravského průmyslu vodou s ohledem na rostoucí potřebu pitné vody vyvolala změnu plánů stavby ve prospěch využití přehrady pro vodárenské účely pro širší území včetně Ostravy.

Trasa přívodu vody do Ostravy je dlouhá 40 km. V první části probíhá téměř 13 km dlouhým tunelem a dvakrát klesá pod hladinu řeky Moravice. Dodávku vody do úpravny v Podhradí zajišťuje tlakový přivaděč délky 6,6 km o průměru 2,4 m, na jehož konci je zařazena elektrárna s instalovaným výkonem 7 MW. Elektrická energie je doplňkově vyráběna také přímo na hrázi na dvou menších turbínách o výkonu 2 × 100 kW. Významnou funkcí dvojice přehrad Slezská Harta – Kružberk je protipovodňová ochrana.

Kostru vodního díla tvoří betonová hráz o objemu téměř 93 tisíc m3, která je založena do stabilního skalního podloží tvořeného kulmskými břidlicemi, drobami a slepenci. Nepohrdněme několika základními čísly: délka hráze v koruně je 280 m, maximální výška hráze 34,5 m, celkový objem nádrže je až 35,5 milionů m3 vody, z toho retenční prostor poskytuje 6,9 milionů m3. Délka zaplaveného údolí je 9 km s maximální hloubkou vody v zátopě do 31 m. Zatopená plocha čítá 280 ha. Moravice pod přehradou pak zaručuje odtok 1,5 m3/s.  Další voda je odváděna přivaděčem na úpravnu vody v Podhradí, výkon úpravny je uváděn ke 2,2 m3/s .

Utěsnění podloží je provedeno jednořadou injekční clonou na hloubku 25-30 m. V tělese hráze jsou instalována zařízení pro sledování deformací a pohybu hrázových bloků, účinnosti drenážních vrtů, průsakových množství do hrázových chodeb a dalších parametrů, které garantují bezpečný provoz přehrady. Součástí vodního díla je i zemní sypaná hráz o výšce 19,6 m na pravostranném přítoku Lobník, sloužící k zachycení splavenin.

 

Vodní dílo Kružberk (foto Petr Chroust)

 

Pomocná sypaná hráz na přítoku Lobník (foto Petr Chroust)

 

Příčný řez hrází. 1 - tabulový uzávěr, 2 - segmentový uzávěr, 3 – zavzdušnění, 4 - injekční štola,  a – břidlice. Zdroj ilustrace: Povodí Odry s.p. (www.pod.cz)

 

První zprávy o plánu na výstavbu přehrady jsou datovány k roku 1903. Motivací byly velké škody při povodních v povodí Odry v letech 1902 či 1903. Traduje se, že u prvních úvah a průzkumů se pohyboval význačný továrník a podnikatel Carl Weisshuhn, který v údolí Moravice rozvíjel své podnikání. V letech 1909–1911 byla vytvořena skupina odborníků, která vypracovala návrhy a další materiály pro stavbu přehrady pro Zemskou vládu ve Slezsku. Stavba však již nebyla realizována, vypukla první světová válka. Využití vodní energie na řece Moravici prostřednictvím soustavy vodních děl mezi Žimrovicemi a Kružberkem měla v úmyslu také Studijní společnost města Opavy (1918), kterou založil hrabě Lichnovský.

Projekt přehrady byl vypracován v letech 1930–1932. Stavba přehrady se měla realizovat ještě do konce 30. let, ale přednost nakonec dostala naléhavá a hlavně velice nákladná investice státu – výstavba pohraniční linie vojenských opevnění. Hrozbu napadení země nacistickým Německem bylo potřeba řešit rychleji nežli povodňové škody a nedostatek pitné vody. Vlastní stavba přehrady začala až po II. světové válce v roce 1948 vybudováním komunikace k místu budoucí přehradní nádrže. V roce 1951 byla vykopána jímka pro přehradní betonovou zeď a v létě 1952 bylo zahájeno betonování spodních bloků přehradní zdi. V květnu 1954 bylo kvůli suchu započato s nadržováním vody, a to při současném pokračování betonáže. V roce 1955 byla stavba hráze dokončena železobetonovou konstrukcí koruny.

 

Kružberská přehrada, práce při budování přivaděče (foto Solnický, 50. léta 20. stol., fotoarchiv Slezského zemského muzea)

 

Kružberská přehrada, budování hráze (foto Solnický, 50. léta 20. stol., fotoarchiv Slezského zemského muzea)

 

Plocha zátopové oblasti a stanovení přísných ochranných hygienických pásem v okolí přehrady si vyžádalo oběti v podobě zatopených či vysídlených obcí jako Lesy (Herzogwald, Herčívald), Kerhartice (Gersdorf) a Medlice (Mödlitz).

Na závěr si dopřejme malý výlet do údolí Moravice před vybudováním přehrady. Život zde s obdivem popisuje ve své knize sám stavitel vodního díla Ing. Jan Čermák. Dočítáme se, že byť šlo o oblast odlehlou civilizaci, hlavním železničním komunikacím a průmyslu, obyvatelstvo bylo houževnaté a důmyslně si se svou odlehlostí poradilo. Každá obec na břehu Moravice měla svůj mlýn, svůj přístup k vodě, práva rybolovu. V Medlicích byla továrna na škrob, při Moravici pak mlýny a pily s vodním kolem i s turbínami. V okolí se nacházely lomy na pokrývačskou břidlici pro místní potřebu. Svépomocí si obce a mlynáři vytvořili elektrárenské družstvo, které např. přestavbou vodní síly Polouveského mlýna v Kerharticích zásobovalo elektřinou Kerhartice a okolní obce.

Zajímavost:

V osadě Seifenmühle (Stoupy) - osamělém mlýně u Moravice nedaleko Budišova prožila dětství Joy Adamsonová, rozená Friederika Victoria Gessnerová, narozená 10.1.1910 v Opavě. Přírodovědkyně a spisovatelka, která napsala 11 knih, mimo jiné také knihy Příběh lvice Elsy. Několik dnů před svými 70 narozeninami byla zavražděna v daleké Keni. Její dědeček Carl Weisshuhn, přítel Thomase Alvy Edisona, byl význačný továrník a podnikatel. Vypracoval projekt stavby přehrady v úzkém údolí Moravice, který se však tehdy nerealizoval. Teprve v letech 1948–1955 byla na místě jednoho z vytipovaných míst postavena stavitelem inženýrem Janem Čermákem Kružberská přehrada. V bývalé vile továrníka Weisshuhna na břehu Moravice vybudoval Jan Čermák malé muzeum Joy Adamsonové o stavbě přehrady a význačných osobnostech zdejšího kraje. Vila však v roce 1992 vyhořela.

 

logo projektu
Oživlý svět technických památek
(c) 2012 - 2017