Panské dvory

Petra Chroustová, Jakub Ivánek, Michaela Pflegrová

 

Poplužní dvory (vrchnostenské nebo-li panské dvory, meyerhofy), byly rozsáhlejší zemědělské usedlosti, které přímo navazovaly na panské sídlo, byly umístěny na vhodném místě stranou vsi nebo sídlily v sousední vesnici. Tvořila je řada budov jako obydlí šafáře, stáje a chlévy pro hovězí dobytek, konírny, svince, ovčíny, sýpka na uskladnění obilí, aj. Součástí bývaly často také drobné provozy jako panský pivovar, protože prodej piva tvořil významnou část příjmu pro vrchnost, dále palírna či lihovar, olejna a další. Kolem dvora bývaly mnohdy zeleninové zahrady a ovocné sady. Budovy bývaly obvykle stavěny v pravoúhlé dispozici, méně či více pravidelné a symetrické. 

Každý dvůr vedl šafář, který měl kolem deseti poddaných nastálo, čeledíny a děvečky. Každodenně přicházeli další pracovníci na robotu z vesnic patřících ke dvoru. Pracovní doba byla v létě od čtvrté hodiny ranní do osmé večerní, přes zimu se ráno začínalo v osm hodin a pracovalo se do šesté večerní.

Doklady o existenci hospodářských dvorů máme od vrcholného středověku. Jejich významné rozšíření však nastalo až od 16. století. V raném novověku, kdy docházelo ke scelování panství, byly hospodářské dvory zřizovány ve starších tvrzích. Zajímavou analogií je obec Velká Polom, kde původní tvrz byla součástí areálu hospodářského dvora už od 14. století. V roce 1573 byla sice tvrz přestavěna v renesančním slohu a podobala se více zámku, ale v roce 1805 byla definitivně přeměněna na sýpku a byty pro čeleď. Po roce 1948 sídlil v těchto místech Státní statek a objekt rychle zchátral.

 

Velká Polom. Ruiny původní tvrze, která byla od 14. stol. součástí areálu hospodářského dvora (foto Jakub Ivánek)

 

Velká Polom; rekonstruovaný objekt původního hospodářského dvora (foto Jiří Hon)

 

Koncem 18. století již bylo jasné, že některé panské dvory jsou méně výnosné a pro panstvo nerentabilní. Na jejich místě byly zakládány raabizační vesnice. Takto označované osady byly zakládány v tereziánské a josefinské době na podnět rakouského ekonoma Františka Antonína Raaba (1722 – 1783), tvůrce nové poddanské a pozemkové reformy a vrchního ředitele komorních (a bývalých jezuitských) statků v Čechách. Cílem reformy bylo zvýšit počet statků, zefektivnit zemědělství, navýšit počet obyvatel po ztrátách za třicetileté války a války o dědictví rakouské a předejít revoltám poddaných přetížených robotou na vrchnostenských dvorech. Prakticky se jednalo o nahrazení neefektivních panských hospodářských dvorů s rozsáhlými polnostmi za menší zemědělské usedlosti s menší výměrou půdy, lépe vyhovující potřebám jedné rodiny. Tedy přesný opak socialistické kolektivizace a scelování pozemků jakou náš venkov prošel po druhé světové válce. Za pozemkové reformy tak v Čechách a na Moravě vzniklo celkem 245 nových vesnic.

Jednou z nejlépe zachovaných raabizačních obcí je Lipina. Roku 1783 na místě takzvaného Lipinského dvora založil novou ves hradecký pán Jan Karel Lichnovský a osídlil ji Němci z oderského panství. Jde o celistvě dochovanou ves s pravidelným ulicovým půdorysem a významným souborem lidové architektury východosudetského typu. Dodnes stojí 25 původních usedlostí, z nichž 12 je vyhlášeno kulturní památkou. Pro svou urbanistickou hodnotu byla Lipina v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.

 

Lipina

Vesnická památková rezervace Lipina, celkový pohled (foto Petr Chroust)

 

Vesnická památková rezervace Lipina, štítová stěna jednoho ze stavení (foto Petr Chroust)

 

Jako příklad hospodářského dvora, navazujícího přímo na panské sídlo, poslouží Raduň. Objekt sýpky představuje historicky  nejstarší budovu hospodářského zázemí zámeckého areálu z doby, kdy se provozní a hospodářské stavby soustředily ještě v jeho bezprostředním okolí. V průběhu první poloviny 19. století došlo k zásadní transformaci, kdy přízemní sýpka byla zvýšena na čtyřpodlažní. Dále se v blízkosti nachází zrekonstruovaná oranžerie, ovčíny, vošárna (panská prádelna a sušárna) a další hospodářské objekty.

 

Dům č.p. 50 v Raduni, zvaný Vošárna sloužil jako obecní, později jako zámecká prádelna a sušárna (foto Petr Chroust)

 

Detail provedení krovu, který byl rekonstruován bez železných hřebíků (foto Petr Chroust)

 

Jeden z exponátů malé sbírky dřevěných praček vystavených v interiéru Vošárny (foto Petr Chroust)

 

Zámecká sýpka v Raduni představuje nejstarší objekt hospodářského zázemí zámku, stav před rekonstrukcí (foto Petr Chroust)

 

Zámecká sýpka v Raduni po celkové rekonstrukci v roce 2012  (foto Petr Chroust)

 

Sýpka má vnitřní nosný systém, podlahy a schodiště jsou řešené jako dřevěné, ručně tesané. Jednotlivé úrovně jsou propojeny žebříkovými schody. Nosné trámy obou zděných podlaží jsou kladené příčně se zazděným zhlavím, podélně probíhá středem konstrukce průvlak vynášený podpůrnými sloupky s pásky, podstavenými prahovým trámem. Pásky jsou na sloupky zapracovány na rybinový plátový spoj s kolíkovým spojením. Vlastní krov sýpky je tvořen 23 příčnými vazbami s nepravidelnými rozestupy od 0,8 do 1,2 m, na štítových stranách jsou polovalby.

Zajímavým prvkem technického vybavení objektu je vytahovací zařízení s kladkou, procházející všemi podlažími. Z vnitřní strany je patrná drážka pro zasunutí nasouvacích tyčí a v podlahách všech pater je snadno vizuálně registrovatelná dodatečně vložená výplň v místě původního otvoru, kterou se protahovaly skladované produkty, projevující se užšími prkny. Pohon obstarávalo navíjení lana na buben přes kladku a vertikální dřík, v jehož spodní části jsou otvory pro zasunutí tyčí k ručnímu otáčení. Dalším významným prvkem jsou větrací dřevěné okenice, které jsou umístěné mezi dvěmi kovovými tyčemi. Zajišťovaly dostatečné větrání a pocházejí z přestavby datované kolem roku 1908.

Barokní sýpka a vošárna prošly náročnou rekonstrukcí. Další objekty hospodářského zázemí na ni teprve čekají. Vošárna slouží jako společenské centrum pro volný čas a objekt sýpky jako návštěvnické zázemí zámku v Raduni. Bude zde umístěna pokladna se servisním a sociálním zázemím. V patrech pak bude prostor pro historickou expozici a příležitostné výstavy.

Velmi dobře zachovaným panským dvorem je panský dvůr v Radkově-Dubové. Statek vznikl současně se zámkem v letech 1774–76 a je dochován prakticky v rozsahu, který udává mapa stabilního katastru z roku 1836. Bývalá oranžérie, skleník a domek zahradníka, jsou dalšími z dochovaných objektů. Uprostřed zahrady, na místě pozdější oranžérie existovala jakási stavba zřejmě již v době založení dvora, avšak teprve mezi léty 1836–78 vznikla v dnešní dispozici dochovaná stavba Warmhausu k pěstování exotických plodin, která později prošla modernizačními úpravami pro jiné účely. Skleník z režného zdiva pochází až z roku 1906 a je dochován v původní podobě. Nejstarší stavbou v prostoru zahrady je domek na jejím jižním konci, v blízkosti zámecké budovy, který patrně sloužil jako obydlí zahradníka. Posledními objekty jsou konírna s jízdárnou a domek podkoního, které pocházejí z období držby panství rodinou Razumovských, a vznikly v 90. letech 19. století. Jde o unikátně dochované stavby částečně z režného, částečně z hrázděného zdiva, bohatě využívající ozdobné dřevěné prvky. Ve všech objektech bývalého panského dvora v současné době sídlí soukromé firmy.

 

Radkov Dubová, skleník z režného zdiva pochází z roku 1906 (foto Petr Chroust)

 

Radkov Dubová, domek podkoního v areálu zámecké konírny z 90. let 19. století (foto Petr Chroust)

 

Ačkoli Mikolajice nikdy netvořily samostatný velkostatek (měly stejnou vrchnost se sousedními Štáblovicemi), vznikl zde dvůr, který byl za pozemkové reformy roku 1925 zcela rozparcelován. Jeho půdorys, který zachycuje např. indikační skica stabilního katastru z roku 1836, je dosud patrný v zástavbě severozápadní části vsi. Zvlášť pozoruhodná je hospodářská budova představující původně severovýchodní nároží areálu dvora, vystavěná z lomového kamene a režných cihel, zdobená úzkými novogotickými dvojokny s kamenným ostěním.

 

Mikolajice, hospodářská budova bývalého dvora, detail novogotického dvojokna s kamenným ostěním (foto Jakub Ivánek)

 

Panských dvorů více či méně dochovaných je na území MAS Opavsko a MAS Nízký Jeseník mnoho, například Jezdkovice, Dolní Životice, Kyjovice a další. V posledně jmenovaných Kyjovicích je původní sýpka s mansardovou střechou z roku 1775 součástí zámku. Oba objekty byly spojeny chodbou v letech 1911-29. Součástí zámeckého komplexu je také bývalá hospodářská budova na půdorysu písmene L. Kromě oranžerie a zahradního domku v zámeckém parku se dochovala ovocná zahrada, ze které se  počátkem 20. století rozšířila do okolí odrůda jablek Major, považována za krajovou odrůdu. Původem je však z Anglie, odkud přinesl rouby tehdejší kníže kyjovického zámku. Zámek dnes slouží jako domov pro seniory. A mohli bychom pokračovat vyjmenováváním: Nový Dvůr, Stěbořice, Velké Heraltice, Sosnová, Háj ve Slezsku-Smolkov, Mladecko (Mladecký Dvůr), Hrabyně, Svobodné Heřmanice, Staré Heřmínovy-Pusté Držkovice, Moravskoslezský Kočov a další. Povšimněte si, že v některých případech zůstalo slovo „dvůr“ obsaženo v pomístním názvu. Ve 20. století byly mnohé z těchto objektů využívány zemědělskými družstvy, jiné zůstaly ponechány svému osudu a pomalu chátraly. Hospodářským účelům slouží dnes jen některé z nich.

Jezdkovice, zámek v pohledu ze dvora, hospodářské zázemí navazuje bezprostředně na zámeckou budovu (foto Jakub Ivánek)

 

Jezdkovice, hospodářské zázemí zámku, vpravo bývalá sýpka

 

Dolní Životice, méně známý pohled na hospodářské zázemí zámku (foto Jakub Ivánek)

 

Holasovicích existoval komorní statek krnovského knížectví, jehož dispozice (rozšířena pozdějšími stavbami) se dochovala dodnes, stojí údajně na místě někdejšího hradu Holasiců. Pozoruhodná je především barokní sýpka uprostřed východního dvora, využívající kamenné zdivo staršího objektu. Bývalý panský dvůr je dále tvořen objekty statku a ovčína. V těchto prostorách bylo v roce 2011 otevřeno Muzeum Slezský venkov, které dokumentuje meziválečný život Slezanů. Muzeum vznikalo postupně od roku 2007 a za několik let se podařilo členům občanského sdružení Slezský venkov shromáždit tisíce artefaktů převážně z 1. poloviny 20. století, ale i několik unikátů z 19. století. V expozici najdete zemědělské nářadí a stroje, vybavenou kuchyň, kovárnu, zámečnickou dílnu, stolařskou, kolářskou či košíkářskou dílnu. Zastoupeny jsou také dobové uniformy, slezské kroje či předměty ze starého konzumu. Dozvíte se, jak pracovali staří včelaři, zahradníci, zedníci a jiné profese. V podkroví se seznámíte s obecnou školou, prvorepublikovou knihovnou, ševcovskou a krejčovskou dílnou, historií místního Sokola a sboru dobrovolných hasičů. Buduje se také expozice o historii Holasovic a hradiště.

 

 Holasovice, Muzeum Slezský venkov

 

Holasovice, Muzeum Slezský venkov

 

Lidová řemesla připomíná také Muzeum historie Litultovic umístěné pod klenutými zámeckými stropy v bývalém bytě správce lihovaru, který byl rovněž součástí hospodářského dvora přiléhajícího přímo k zámku. Tato expozice vznikla u příležitosti navrácení statutu městyse Litultovicím v roce 2007. Litultovičtí zastupitelé tehdy oslovili občany, aby pomohli shromáždit vhodné předměty, fotografie i písemnosti, které souvisí s dávným způsobem života na venkově. V muzeu se tedy dozvíte zajímavosti o historii obce a jejích místních částí, dochovaly se historické fotografie zámku a zámeckého panstva, nahlédnete do bohatého spolkového života, kdy ještě žily Litultovice ochotnickým divadlem, hokejem či Sokolem. Část expozice připomíná významné osobnosti a historii školství. V jedné z místností se představují všechny řemeslnické cechy a nářadí a nástroje související se zemědělstvím. Kromě toho si můžete prohlédnout historický nábytek nebo třeba kuriózní dřevěný kočárek.

 

Litultovice zámek, hospodářské zázemí „starý zámek“ vlevo (foto Petr Chroust)

 

Muzeum historie Litultovic ve starém zámku, který byl součástí hospodářského dvora (foto Petr Chroust)

 

Venkovský život a řemesla očima hmotné kultury připomínají ještě další venkovská muzeua, byť nejsou umístěna v hospodářském dvoře, ale v budovách místní fary.

Muzeum venkovského života se nachází v Radkově a je umístěno ve zděné cihlové budově bývalé fary z roku 1800. V prostorách tohoto památkově chráněného objektu byla v roce 2011, díky aktivitě nadšených obyvatel obce, z darů místních občanů vytvořena expozice, která připomíná, jak žili a pracovali obyčejní lidé na venkově. Představuje předměty denní potřeby a také nezvyklé nářadí a nástroje, například pákovou či klikovou pračku nebo unikátní razidlo Razumovských. Jeden pokoj je věnován osobnosti hraběte Camilla Razumovského, nahlédnete do pokoje faráře či do původní kuchyně a na chodbě objevíte černou kuchyni s kotlem a vařechou na míchání povidel. Přestože toto muzeum není umístěno v hospodářské budově panského dvora, podává rovněž přesvědčivý doklad o lidské práci a řemeslech v průběhu uplynulých dvou staletí. 

 

Radkov, muzeum venkovského života, pohled do zemědělské expozice (foto Petr Chroust)

 

Radkov, muzeum venkovského života, čistička obilí ze Starých Těchanovic (foto Petr Chroust)

 

Obrazem se podívejme ještě na pár dalších zajímavých lokalit:

Štítina, reprodukce pohlednice s vyobrazením velkostatku ve Štítině (Meierhoff - Mühle - Bräuhaus) k roku 1900 (fotoarchiv Slezského zemského muzea)

 

Kyjovice, budova zámecké sýpky (vlevo) pochází z roku 1775. S budovou zámku byla spojena chodbou v letech 1911-29 (foto Michaela Pflegrová)

 

Zámek v Kyjovicích, dřevěná pavlač hospodářské budovy z druhé poloviny 19. století (foto Jiří Hon)

 

logo projektu
Oživlý svět technických památek
(c) 2012 - 2017